Deset let trvající nekompetentní vedení ministerstva kultury si pomalu vybírá svou daň. Řada Čechů přestává chápat k čemu je národu kultura a proč se vyplatí na ni přispívat. Kulturu, včetně divadelních představení je třeba chápat jako státem poskytovanou službu veřejnosti, podobně jako veřejnoprávní sdělovací prostředky nebo školství. Příklad: Kvalitní kniha, film, divadelní představení s historickou tématikou mají moc přenést na diváka/čtenáře emoce a sílu konkrétních příběhů proti suchým datům a informacím historiků. Obojí je potřeba a je to právě kombinace informací a subjektivního dopadu, která dokáže zabránit tomu, aby se třeba z okupace v roce 1968 nestalo jen další datum v encyklopedii, ale zůstala v živé paměti národa, z níž se dá učit.
Široký přístup ke kultuře prokazatelně rozšiřuje všeobecný přehled veřejnosti, kultivuje její projev a prohlubuje schopnost kriticky přemýšlet a argumentovat. Jednoznačný je i přínos ekonomický. Blízkost významné kulturní instituce zvyšuje ceny nemovitostí, festivaly a další akce jsou skvělou šancí pro okolní podnikatele. Dobrá úroveň místních herců a filmařů láká zahraniční produkce, které během pár týdnů trvajícího natáčení napumpují místní ekonomiku stovkami milionů korun.
Myslet si, že peníze vydané skrz ministerstvo kultury, konkrétně 8,5 miliardy korun za rok 2012 nebo také 0,7 % českého rozpočtu se nevrátí, je naivní. Všechny země bohatší než ta naše mají jedno společné - větší výdaje na kulturu a kvalitnější kulturní scénu. Co myslíte, je to tím, že mají dost peněz na to, aby si živili zástupy lehkoživků, kteří si místo normální práce hrají dramaťák, nebo ke svým divadelníkům přistupují jako k profesionálům, přispívajícím k silnější společnosti?
Každá společnost je přesně tak silná, jak silná jej její kultura (v nejširším slova smyslu). Pokud vážně chceme 21. stoletím projít pod praporem Babovřesek, které si na sebe bezpochyby vydělají, buďme si jisti, že našim potomkům za to jednou přijde tučný účet.