Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejsme v tom sami

26. 08. 2015 17:25:02
Vlna arogance, sprostoty a ješitnosti, která smýká českou společností ji deformuje víc, než abychom směli zůstat potichu. Alespoň pro nás, kdo si to uvědomujeme je povinnost se jí postavit.

Asi nebudu sám, koho v posledních měsících občas popadne zoufalství a znechucení nad všemi násilnickými výkřiky a hrdinnými návrhy, jak co nejnápaditěji někoho deportovat, zavřít nebo nechat postřílet. Přitom se vlastně nebojím toho, že to tu někdo vezme do vlastních rukou a lynčování chudáků proviněných touhou po normálním životě mimo válku se stane běžnou realitou. Bojím se věci, která jde do mnohem větší hloubky.

Mnohem větší strach mi nahání myšlenky, co se stane se společností, která zapomněla diskutovat. Která už dlouhé roky nemá žádný pozitivní cíl a její vnější projev je řízen pudovým strachem. Podívejte se kam jsme se dostali. Místo konstruktivní debaty se urážíme, když nás pět stovek úctyhodných a vzdělaných lidí upozorní, že takhle se nediskutuje a, že existuje něco jako ověřitelná fakta, dostane se jim vydatné porce nadávek z jedné strany a jen velmi vlažné podpory z té druhé. A v tom je ten hlavní problém.

Projevy a pohnutky lidí, kteří se společensky orientují podle jedné rasistické nuly se síťkou na motýly tu řešit nebudu. Mnohem víc mě mrzí, že hlas nás všech ostatních, pro které nejsou pravda, láska, solidarita, vstřícnost, slušnost a vzdělání prázdné pojmy, jsou slyšet tak málo. Situace, kterou tu máme totiž není jen vina populistických politiků a rádoby aktivistů, kteří si kompenzují svůj pocit bezvýznamnosti. Je to vina nás všech, kteří tiše víme, že je to špatně, ale nepálí nás to zas až tak moc, abychom s tím něco dělali. A tak pomalu čekáme, jestli se to vyřeší a riskujeme, že se tu z nenávisti stane norma.

Přitom je to pitomost. Proč nejsme slyšet, když nás musí být tolik? Když jsem před Vánoci 2011 šel Prahou se smutečním průvodem za prezidenta Václava Havla, sešly se nás tisíce. Po dlouhé době a na chvíli zase naposled jsme mohli cítit tu sílu, která pramení ze společné myšlenky a společného boje za dobrou věc.

Musíme být hlasitější. Jasně říct, že tohle už je za čárou. Že nechceme vychovávat děti ve společnosti, kde se za odlišný názor nebo pokrývku hlavy vyhrožuje. Dát všem těm nešťastným lidem co si po večerech stloukají šibeničky jasně najevo, že nedovolíme, aby se jejich strach postavil do cesty naší budoucnosti. Nevím, přesně jak to udělat, koneckonců, na jednoduchá řešení nevěřím nikde. Chci jen vám všem, kteří smýšlíte stejně jako já, říct, že v tom nejste sami. A budu rád, když to připomenete vy mně. A třeba nás uslyší i někdo další.

Autor: Adam Skala | středa 26.8.2015 17:25 | karma článku: 16.74 | přečteno: 1144x

Další články blogera

Adam Skala

Hořící Klinika a zlomený národ

Je úplně jedno co si myslíte o uprchlické krizi, Evropské unii nebo Vladimiru Putinovi. Odmítnout pouliční násilí je povinností každého morálního člověka.

7.2.2016 v 14:09 | Karma článku: 23.07 | Přečteno: 3443 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 82 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 134 | Diskuse

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 22.91 | Přečteno: 565 | Diskuse

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 211 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 19.68 | Přečteno: 469 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2081

Student režie-dramaturgie na DAMU, párkař a novinář.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.